K 600. výročí upálení Jana Husa

TEXT O ŠESTI BLUDECH KNĚŽÍ UMÍSTĚNÝCH MISTREM JANEM HUSEM NA STĚNĚ BETLÉMSKÉ KAPLE

Sepsání toto o šesti bludích Mistr Jan Hus položil w Betlemie na stienie

Blud o stvoření je tento:
že blázniví kněží praví, že oni kolikrát chtějí, tělo boží stvoří a že oni stvořitelé svého Stvořitele. A tak dále praví, že každý kněz je důstojnější než panna Marie, matka boží, argumentujíce takto, že ona jednou Ježíše porodila, ale každý kněz, ten ho může často stvořit.

Druhý blud o víře je tento:
že velí kněží věřit v pannu Marii, ve svaté, v papeže, nerozumějíce, že jiné je věřit v nějakou věc, jiné věřit o té věci a jiné věřit té věci.

Třetí blud o hříších odpuštění je tento:
není na vůli kněžské, aby hříchy komukoli odpustili nebo zadrželi.

Blud čtvrtý o poslušenství je tento:
nemají lidé poslouchat své preláty nebo vyšší /duchovní/, jedině v dobrých přikázáních.

Pátý blud o kletbě je tento:
aby se lidé nedali kletbami(kladbami) křivými od pravdy boží zastrašit.

Šestý blud je svatokupectví:
kdo má zlou žádost, aby duchovní věc vyměnil za tělesnou nebo dočasnou, tedy tu věc za peníze nebo jiný tělesný požitek, za službu, za chválu nebo za přízeň bídnou. A zase kdo neřádně žádá vyměnit tělesnou věc za duchovní, jako peníze, služby nebo nějaký dar za kněžství či za biskupství.

Tento nápis „O šesti bludích“ ovšem ve staročeštině podle dobového tisku z r. 1509, vydaného v Litomyšli je možno vidět zobrazen na jižní zdi Betlémské kaple v Praze. Původně na stěnách byl „latinský nápis v betlémské kapli vytýkající šestero bludův kněžských, jež Hus neustále ve svých kázáních káral (v, výše § 112, sťr, 379 n), Páleč i v Kostnici proti němu bouřil a žádal odstranění nápisu, poněvadž prý tím Hus uvedl lid do bludů“ (M. JAN HUS „ŽIVOT A UČENÍ“; DÍL II. UČENÍ, NAPSAL VLASTIMIL KYBAL, V PRAZE NÁKLADEM JANA LAICHTERA /1926/, str. 509)

Tamtéž na str. 379.380 je upřesněno:

„Podobné oposiční tendence proti přestřelkům církevnictví a kněžství jest známé šestero bludův, jež Hus dal zvěčnit po latinsku na stěnách kaple betlémské (De sex erroríbus). Naproti bludům, jež vytýkali nepřátelé Husovi, položil tu skutečné bludy, které »klérus a velikou část lidu nakazily« a proti kterým se od dlouhé doby ve spisech i na kazatelně obracel. Připojil pak hned řadu výroků z autorit, kterými ony bludy vyvracel. Tak Hus dokazoval,
1, že kněz sloužící mši není stvořitelem svého tvůrce a důstojnější Panny Marie;
2, že není pravda, že třeba věřiti v P. Marii, v papeže nebo ve svaté, nýbrž jen v boha;
3, že jest blud, že by kněží chtěli a mohli odpouštěti (rozuměj vlastní SVOU mocí) hříchy a rozhřešovati od trestu a viny;
4. že jest blud, že poddaní mají poslouchati svých představených ve všech přikázáních dovolených i nedovolených;
5. že jest blud, že každá exkomunikace, spravedlivá i nespravedlivá, váže exkomunikováného;
6, že jest bludné svatokupecké kacířství,^
— Je zajímavo, že pouze poslední blud se týče materiální nemravnosti kněžstva, kdežto prvních pět vytýká nemravnost mentální, t, j. pýchu, nadutost a panovačnost. První kus míří proti pýše kněží obecných, podobně třetí, kdežto druhý, čtvrtý a pátý proti pyšnému panování prelátův, resp. papeže.

Oposiční program Husův nebyl tím ovšem vyčerpán (chyběl tu »blud« o zakazování kázání jako důsledek bludu 4.) a nebyl ani všestranně pojat, omezuje se pouze na kněze, avšak právě odpor Husův proti kněžské »moci« a jejímu zneužívání byl na stěnách betlémské kaple pregnantně vyznačen.“
'De sex erroribus. — Opp. I. 191b— 196a (237a— 423a). — O šesti bludech. Erben III, 212—240. Viz svrchu v části historické I, 259—262.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/76/Vaclav_Brozik_-_Hus.jpg